V roce 2021 mě Petr Forman seznámil s Vandráky. Bylo to na na zámku Kratochvíle, kde jsme tehdy hráli Obludárium. Pamatuju si Pavla Lišku, jak vypráví o tom, že chystají cestu na Papuu Novou Guineu na motorkách a že by tam chtěli hrát divadlo pro papuánce. Šílenství.
Divadýlko muselo odolat extrémním podmínkám cesty necesty na of road motorkách – vlhku a vodě nárázům a pádům, mělo být skladné, lehké, tak aby se dalo vozit na motorkách.
Scénář byl v době, kdy na něm spolupracoval Ivan Arsenjev s Petrem Formanem docela bohatý jak na prostředí, tak na postavy a když od projektu oba odešli, zůstala nám hromada rozpracovaného materiálu. Příběh jsme s Pavlem a Honzou překopali a snažili se vyjít s tím, co již bylo hotové.
Představení nám rostlo pomalu, často bylo obtížné najít společný termín. Pavel byl výborný na improvizaci, ale jinak měl totální chaos s tím kam co založil a stále se v něčem za kulisami přehraboval. Honza Revai se ukázal jako dobrý společník , co dokáže zorganizovat rekvizity v zákulisí i za Pavla (promiň Zorro). Dohromady sečteno ideální dvojka budoucích loutkářů. S Hynkem se bohužel od začátku počítalo jako s kameramanem, který nebude mít na divadýlko čas. Jedny ruce tam určitě chyběly.
Loutky podle návrhů obratně vyřezala Tereza Komárková. Chytře a krásně je oblékla Stáňa Stuchlá. Oponku, výkryty s kapsami ušila Lucka Fricová. Já postavil maketu divadýka v kufru, namaloval desetimetrový pohyblivý prospekt s výjevy z celého světa, hromadu kulis, rekvizit a pár loutek.
S maketou jsme vystačili až do jara 2023. Pak mě seznámil Pavel s Tomášem Padevítem, který žije v Hrobě a upravuje motorky, staví ochranné rámy a nosiče na kufry. Vše pochopil a geniálně zhotovil 2 nové, voděodolné a nárazovzdorné kufry z hliníku v perfektním retro designu, včetně patiny a kožených rožků.
Zbývalo pár dní do odjezdu a já musel celé divadýlko nacpat zpátky do těch dvou kufrů. V předvečer odletu jsem vše Vandrákům předal a popřál jim šťastnou cestu. Tehdy jsem si myslel, že tady moje dobrodružství končí a jejich začíná.
