Loutka koně pro představení baletu Carmen do Teatro dela Opera v Římě (choreografie- režie Jiří Bubeníček) je inspirována loutkami koní z dílny Basila Jonese a Adriana Kohlera (Handspring Puppet Company) vyrobených pro představení War horse…
V těle loutky koně stojí dva vodiči: Přední vodič ovládá přední nohy, hlavu a uši. Zadní vodič má na starosti pohyby zadních nohou a ocasu. Kostra loutky je hliníková, skládá se z trupu, zadních stehen, nastavitelném systému upnutí na záda (podle výšky vodiče), kostry krku a hlavy….ostatní díly jsou kombinací dřeva, překližky, balzy a kašírky. Celá loutka váží kolem 40kg. Nohy v sobě mají táhla a gumy, které upravují kostru nohy do polohy přibližně odpovídající anatomii koně. Zároveň odpružují a odhlučňují pohyby loutky. Přední vodič celou loutku vede. S loutkou je možné nacvičit pomalou chůzi (ta je snad nejtěžší), chůzi, klus, cval, běh, neklid, poskočení, vzepnutí se na zadní, splašenost. Trup koně je nosný a uveze lehkého jezdce.
Polystyrenovou sochu koně zhotovil Láďa Vlna. Společně jsme v dílně Milana Vineckého v Psárech u Prahy svařili hliníkovou kostru. Mechaniku nohou a uší přichystal Marek Rejent s Kubou Fafílkem. U nás v atelieru se několik týdnů kašírovalo tělo a další díly koně.
Pro dokončovací práce zapůjčil atelier Marek Rejent brzy po Silvestru.
Příběh koně
Naše první mise předání loutky v Římě, kterou jsme nazvali Moreover nedopadla úplně úspěšně. Vlastě se dá říct, že dopadla katastrofálně. Kromě toho, že nám zloději znepojízdnili Modráka, se nakonec nepodařilo přesvědčit tanečníky, aby se ujali svého radostného úkolu: nasoukat se do útrob loutky a dělat koně. Stále jsme doufali v jinou alternaci, ale nakonec jsme začali zkoušet s koněm a tanečníky sami. Louka potřebovala plno drobných úprav a byla dost hlučná. Nikdo si moc nedokázal představit, jak bude na scéně působit. Opouštěli jsme loutku a Modráka v Římě se smíšenými pocity.
Poslednímu výjezdu (praconí název: Closefuture) předcházela divoká výměna emailů a telefonátů. Vše se měnilo hodinu za hodinou, den za dnem. Nakonec bylo jasné, že loutku za nás nikdo neodvodí.
Closefuture: jsme znova v Římě. Během dvou dnů donkončujeme s Láďou úpravy na koni. Odhlučňujeme a odpružujeme loutku jak se dá….Výsledek je uspokojivý. Láďa předává své zkušenosti se zadní partií koně novému vodiči Gorovi, já zůstávám u předních nohou, hlavy a uší. Petr Forman nás drezíruje, snažíme se naučit se chodit, cválat, klusat a neklidně podupávat. Stále sledujeme videa koní a srovnáváme s našimi výkony.
Předělový je den, kdy zkoušíme téměř všechny scény s tanečníky. Konečně víceméně víme, co nás čeká. Amar je sympaťák.
Další zlom je orchestrálka na scéně. Technici ještě staví scénu. Jirka Bubeníček již ale nekompromisně zkouší, máme na to jen tři dny do premiéry. Petr Forman je neocenitelným koňákem.
Dnes již máme dvě představení za sebou. Zdá se, že naše symbióza s baletem docela funguje. Příběh stále pokračuje, nicméně náš průnik na scénu Teatro dela Opera v Římě s loutkou koně se dá přirovnat k legendární lsti řeckých hrdinů v Tróji.
Poděkování: Jiřímu Bubeníčkovi, za to že nám věřil, Petrovi Fomanovi za to, že se o nás staral a vycvičil nás, Láďovi Vlnovi za obětavost a invenci, panu Vineckému a jeho partě, Markovi Rejentovi a Kubovi Fafílkovi za pomoc a poskytnutí atelieru v nouzi nejvyšší, kašérkám Olze, Věře a Janě. Gorovi za to, že do toho se mnou šel a mnoha dalším milým lidem z Opery. Taky chci poděkovat svojí ženě a celé rodině za podporu. Díky.